Eazy

        V naší rodině jsou psi nedílnou součástí. Ale rodiče tvrdili, že jeden pejsek je dostačující počet. Já a moje mladší sestra jsme byli jiného názoru. Chtěli jsme ještě jednoho psa a to pořádného. Přemlouvali jsme dlouhá léta, ale když naši rodinu postihla tragédie a naše milovaná babička zemřela, na myšlenku nového psa se soustředit mnohem víc sil. Možná to byl způsob jak tuto nemilou událost alespoň trochu zapomenout.

        Rodiče nakonec svolili a začalo hledání toho pravého plemene. Naše nároky nebyly až tak velké. Chtěli jsme velkého, ale temperamentního psa k rodině. Po dlouhých hodinách strávených na internetu a procházením všelijakých stránek, se nám podařilo najít nádherné plemeno, splňující veškeré naše požadavky. Jediné co nás znepokojovalo, byl fakt, že tento druh není u nás tak hojný, tudíž informovat se na něho není vůbec jednoduché. Na internetových stránkách jsme se dozvídali stále stejné informace. Ale po setkaní s majitelkou maminky našeho pejska, se naše obavy vytratily. Ještě jsme nějakou chvilku museli vydržet, než náš hafan trochu poporoste. Alespoň jsme měli čas vymyslet jméno, a to nebylo vůbec jednoduché. Nakonec jsme i to zvládli a našemu novému hafanovi začali říkat Eazy.

            Když jsme si jí přivezli domů, byla zmatená a vyplašená. Ale brzy si nás velice oblíbila a ještě rychleji si našla místo v srdci u všech co jí poznali. Aby náš pes byl alespoň trochu poslušný, začali jsme navštěvovat výcvikové středisko. Zde jsme strávili asi rok a za tu dobu jsme se mnohému naučili, já i Eazy.

            Trávíme spolu většinu mého volného času. Chodíme spolu na procházky do lesů a na jiná krásná místa. Také spolu chodíme běhat. To Eazy obzvlášť miluje, protože je to velice živý pes a má ráda pohyb. Za tu dobu co jí mám, jsme spolu zažili spoustu krásných, ale i smutných chvil.  Zrovna o prázdninách nám Eazynka nechtěla běhat,vždy s obvyklým elánem vyrazila, ale po chvíli odmítala dál běže, myslel jsem si, že je jen líná, ale když jsem byl na soustředění, zavolala mi maminka a povídá, že Eazy nemůže chodit. U veterináře nám pověděli že se nakazila vážnou, ale léčitelnou chorobou od klíštěte. Je pozoruhodné, jak takový malý brouk dokáže ochromit i tak zdatného psa. Na této věci mně mrzelo i to, že jsem na ní byl ošklivý a nadával jsem jí, že je to lenoch a že už sní běhat, nebudu. Naštěstí už je v pořádku a její hyperaktivita a radost do života je zpět. A doufám, že spolu ještě zažijeme spoustu hezkých chvil.